Roky jsem v Buenos Aires studoval hru na piano se zaměřením na klasickou hudbu, poté jsem přešel k improvizaci a jazzu. Věřím, že jsem si během těchto let vyvinul můj osobní styl hry a zvuk, což je přesně to, co u piana hledám: abych z něj získal můj vlastní zvuk, namísto hraní na piano, které má pouze svůj charakter zvuku. Když zkouším nové piano, tak nepřehrávám paletu not, občas sotva zahraji jednu nebo jeden akord, abych věděl, s čím mám tu čest. Když jsem přehrával PETROF, tak jsem hned věděl, že mi dá vše, co potřebuji. Neměl jsem ponětí, že velké klavíry PETROF mají tak vřelý a hluboký zvuk. Vystoupení jsem si skvěle užil, piano mi nabídlo vše, co jsem při hraní potřeboval, od křišťálových Debussyho pasáží po silné basové tóny tradičního tanga.